Můj rok 1958/ Jarmila Frejtichová

Nenápadný, ale důležitý. Tak by se dal stručně charakterizovat rok 1958. Žádná mimořádně převratná událost naši zemi nepostihla, ale ti, kteří jej pamatují, o něm mluví jako o prvním roce, kdy začal být ve společnosti cítit aspoň mírný závan svobody. Ti, kteří se v tomto roce narodili, vkročili do světa, který se sice pomalu, ale přeci jen zlepšoval. Trvalo to do jejich desátých narozenin. Jaký tedy byl rok, ve kterém Československo slavilo velký úspěch na výstavě Expo 58 v Bruselu? Svět se po válce vzpamatoval z nejhoršího a lidé začínají zase naplno žít. I v Československu doznívají nejhorší excesy ranných padesátých let. Domovní důvěrníci, fronty před obchody a budovatelská hesla kam se podíváš jsou sice stále běžnou realitou, ale kultura už se nadechuje k obrovskému rozmachu, který se naplno rozvine v následujících několika letech. Lidé začínají pošilhávat po luxusu – móda a kosmetika přestávají být tabu a Pražanky si dokonce mohou nechat ušít prádlo na míru. Prodej fotografií spoře oděné Giny Lollobrigidy či Marilyn Monroe sice uvědomělý čtenář Večerní Prahy včas nahlásí, ale jinak bdělost a ostražitost polevují.

Zavzpomínejme tedy na rok, kdy Mao v Číně zahajuje politiku Velkého skoku, Fidelovi spolubojovníci unášejí mistra světa F1 a v USA přichází do prodeje obruč hula-hop. V Československu začíná televize vysílat každý den, na brněnském výstavišti vyrůstá Pavilon Z a hospodyňky si konečně mohou usnadnit život pomocí oddělovače bílků. A na závěr pak pro ty, kdo se v roce 1958 narodili, přinášíme několik vzpomínek na dobu, kdy jim bylo krásných osmnáct let. Takže připomeňme si spolu „kristusky“, „muchy“ i „pohřebné“….